Nejhezčí jsi, když se se mnou loučíš
A proto také často odjíždím
Jen abych slyšel, co si naporoučíš
To kázání, abych snídal sám
Co smím si dát, kdy se vrátit mám

Nejvíc ti to sluší, když mě vítáš
A proto se tak rychle vracím zpět
Jen abych viděl, jak mě neodmítáš
A říkáš: „Pojď, dost už hloupostí
Teď už tě víc nikam nepustím”

Zvláštní, jsi zvláštní
Jsi nádherná vlastně pokaždé
Proto zvláštní, proto tě mám rád
Zvláštní, jsi zvláštní
Víš-li o jiných, tak mi ukaž kde
Ty nejsou zvláštní, nechci jiné znát

Nejhezčí jsi, když se večer stmívá
A proto se mi někdy táhne den
Já nedočkavě na věže se dívám
A říkám si, ať jde slunce spát
Ať přijde čas, který mám tak rád

Nejvíc ti to sluší za svítání
A proto se tak rychle probouzím
Já dívám se a nemám žádné přání
Mně postačí ranní zátiší
V němž právě já jsem ti nejbližší