Pryč jsou dny her a klauniád
To dávno víme, ty i já
I tváře bývaj z látky
Která se obnosí
Dávat na úsměv záplaty
A lhát si jen, že prozatím
Chtít mermomocí zpátky
O to snad neprosíš

Ukryj, co zbývá ti
Tvůj střípek závrati
Málo teď blýská se
Nevíš, co s ním
V něm nejsou návraty
Jen šanci dává ti
Nacházet s úžasem
Svou tvář, to vím

Proč hledáš dál to údobí
Když se náš zázrak rozdrobil
Ptáš se, proč láska místo
Pro jinou udělá
Snad že je dítě náhody
Sfoukne tě, vtáhne, odhodí
Není to sbírka jistot
Buď chvíli dospělá

Ukryj, co zbývá ti
Tvůj střípek závrati
Málo teď blýská se
Nevíš, co s ním
V něm nejsou návraty
Jen šanci dává ti
Nacházet s úžasem
Svou tvář, to vím

V něm nejsou návraty
Jen šanci dává ti
Nacházet s úžasem
Svou tvář, to vím