Ten kluk byl samotář
Žil zvláštně, měl jen pár svých snů
A stohy básní psal
Chtěl podobat se básníkům
Svět se mu zdál tak málo zářivý
Čekal od něj víc, jedno slůvko příznivý

To všechno, co dřív měl
Dal jenom do těch moudrých knih
I kámošů měl míň
Už nevídal se s žádným z nich
Čas trávil sám
Jen snil a básně psal
S tou partou, s kterou žil
Nechtěl se už scházet dál

Ten kluk byl samotář
A na řeči dost háklivý
I když hledal svou tvář
Byl čím dál více zbloudilý

A pevně věřil dál
Že bude básníkem
Snad vůbec netušil
Že sám k sobě je lhář
Že je jen pouhý samotář

Ten kluk byl samotář
A jen svůj vlastní příběh psal
A nebyl nikdo snad
Kdo by ty jeho básně znal
Zůstal dál sám
Snad to tak právě chtěl
Žil jen v představách
Stále za tím svým si šel

Ten kluk byl samotář
A na řeči dost háklivý
I když hledal svou tvář
Byl čím dál více zbloudilý

A pevně věřil dál
Že bude básníkem
Snad vůbec netušil
Že sám k sobě je lhář
Že je jen pouhý samotář